Dětská stomatologie: Jak získat dítě na svou stranu

Strach ze zubaře je u dětí běžný. Některé děti pláčou jen při pohledu na bílý plášť. Jiné se schovávají za nohy rodičů, když slyší slovo „zubař“. A přesto je dětská stomatologie klíčová. Zuby, které dítě má od dvou let, nejsou jen „dočasné“. Pokud se na ně nepečuje, může to ovlivnit celý vývoj ústní dutiny, polohu trvalých zubů a dokonce i hovor i stravování. Otázka není, jestli dítě půjde k zubaři, ale jak to zvládnout tak, aby to neznamenalo trauma.

První návštěva už ve dvou letech

Mnoho rodičů čeká, až dítě začne mít bolest nebo vidí tmavou skvrnu na zubu. To je příliš pozdě. Doporučená první návštěva u dětského zubaře je ve věku dvou let. Nejde o vyšetření, ale o představení. Dítě si prohlédne místnost, vidí, že zubař není nějaký strašák, ale člověk, který hraje s hračkami a mluví tiše. Zubař mu ukáže zrcátko, nechá ho si pohrát s nástroji (bezpečnými), a pak ho jen lehce zkontroluje - bez vrtání, bez vpichů. Takhle se dítě naučí, že zubař není hrozbou, ale součástí jeho každodenní péče.

Ve věku tří let už může být první prohlídka s lehkým čištěním. Pokud dítě má zuby plné plaku, zubař mu ukáže, jak se správně čistí zuby. A nevyhodnocuje. Neříká: „To je špatně!“. Říká: „Tady je trochu špíny, pojďme to odstranit spolu.“

Neříkejte „neboj se“

Když dítě řekne: „Nechci jít k zubaři!“, mnoho rodičů odpoví: „Neboj se, nebude to bolet.“ Ale to není pravda. A dítě to ví. Když se mu něco udělá, a ono to zaznamená jako bolest, tak si zapamatuje: rodiče mi lžou. A věřit už nebude nikdy.

Lepší je říct: „Vím, že to může být trochu divné. Ale já jsem tam byl taky, a bylo to v pořádku.“ Nebo: „Zubař ti ukáže, jak se dělá ta krásná zubní kartička s hvězdičkami.“

Děti cítí napětí. Pokud vy jste nervózní, když se blížíte k zubaři, dítě to zaznamená. Neříkejte: „Nechci, aby ti něco dělali.“ Neříkejte: „Už to máme za sebou.“ Neříkejte: „Pojďme, jen na pár minut.“

Raději řekněte: „Dnes půjdeme k zubaři, kde mají hračky a kreslené knížky. A já budu sedět vedle tebe.“

Zubař je hráč, ne lékař

Dětská stomatologie se liší od dospělé. Nejde o to, co se dělá, ale jak se to dělá. Dobrý dětský zubař nezačíná s vrtákem. Začíná s hrou. Může mu ukázat, jak vrták „píská“ na kousku zubního těsta. Nebo mu dá malou zrcátka a nechá ho prozkoumat vlastní zuby. Může mu představit nástroje jako „zubní detektivy“, které hledají špínu.

Ve většině dětských ordinací v Ostravě už nejsou bílé stěny. Jsou to barevné stěny s obrázky zvířátek, zrcadla na zemi, aby dítě vidělo, co se děje, a hračky na stůl. Zubař mluví pomalu, s úsměvem, a neříká „drž se“ - říká „pojďme to zkusit spolu“.

Nejlepší dětský zubař není ten, co nejrychleji vytáhne zub. Je to ten, kdo dítěti dá pocit, že je v bezpečí. A že to, co dělá, je jako hra - a ne trest.

Co dělat doma - a co ne

Čištění zubů je nejdůležitější část. Od věku 12 měsíců používejte malou kartáček s malým množstvím zubní pasty (velikost hrášku). Od tří let můžete použít pastu s fluoridem. Nechávejte dítě čistit zuby samo - ale po něm vždycky přejděte a doplněte čištění. Děti nejsou schopné čistit zuby efektivně, dokud nejsou kolem osmi let.

Nechávejte dítě pít z láhve nebo poháru s slazenými nápoji celý den. Nechávejte ho spát s láhvičkou mléka nebo šťávy. To je nejčastější příčina zubních kazů u malých dětí - „bottle caries“. Sladké nápoje, které se dotýkají zubů celou noc, rozkládají sklovinku jako kyselina.

Neříkejte: „Když budeš mít kaz, budu tě muset nechat zubaři.“ To je hrozba. A dítě si zapamatuje: když se něco stane, rodiče mě nechají. Místo toho říkejte: „Když se zuby čistí, zůstanou silné a zdravé. A pak můžeš jíst sladkosti a nebojíš se, že ti budou bolet.“

Sladkosti - ne zakázané, ale správně

Neříkejte dítěti: „Nesmíš jíst cukrovinky.“ To jen zvýší touhu. Místo toho: dejte sladkosti jako součást jídla, ne jako mezijídlo. Když dítě sní bonbón po obědě a pak si očistí zuby, je to mnohem bezpečnější než když si ho bude šustit celý den.

Nejhorší jsou ty, co se drží na zubech - lízátky, žvýkačky, sušené ovoce. Ty nejvíc poškozují. Pokud dítě chce sladkost, dejte mu čokoládu. Ta se rychle rozpustí a nezůstává na zubech. Nebo jablko. To je přirozeně sladké a zároveň čistí zuby.

Nezapomeňte: zubař neříká, že děti nemají jíst cukr. Říká: „Cukr je v pořádku, pokud se zuby čistí hned po něm.“

Když se dítě zlobí - co dělat

Někdy se dítě zlobí. Pláče. Skáče. Nechce sedět. To není špatné. To je normální. Dobrý dětský zubař to očekává. Většina dětských ordinací má speciální metody: „křeslo s pohybem“, „příběh o zubním kouzelníkovi“, nebo jednoduše: „pojďme to zkusit zítra“.

Nikdy nepřinutil dítě. Neříkejte: „Musíš to udělat.“ Neříkejte: „Jinak ti dám trest.“ To jen posílí strach. Pokud se dítě zlobí, zůstaňte klidní. Řekněte: „Víš co? Pojďme se vrátit příští týden. Možná se budeš cítit lépe.“

Příští návštěva bude lehčí. Dítě si pamatuje, že jste nebyli agresivní. Že jste ho poslouchali. A že jste nezůstali jen tak, aby vás zubař „vyčistil“.

Co hledat u dětského zubaře

Není všechny zubaře stejní. Hledejte ty, kteří:

• Mají speciální dětskou ordinaci - s hračkami, kresbami, barevnými stěnami
• Nezačínají s vrtákem - začínají s hrou a příběhem
• Neříkají „neboj se“ - říkají „víme, že to může být neznámé“
• Neříkají „to je špatně“ - říkají „pojďme to vylepšit spolu“
• Nejsou spěšní - mají čas na dítě, i když to trvá déle

Pokud jste na první návštěvě cítili, že zubař má zájem jen o to, aby „udělal práci“, a ne o to, aby dítě cítilo bezpečí - hledejte jiného. Dětská stomatologie není o technice. Je o důvěře.

Co děti zapamatují

Děti si nezapamatují, jak vám zubař vytáhl zub. Zapamatují si, jak jste se cítili, když jste tam byli. Zda jste byli klidní. Zda jste je poslouchali. Zda jste se smáli. Zda jste se chovali jako rodina, ne jako zákazníci.

První návštěva u zubaře může být začátek celého života bez strachu. Nebo začátek celého života s úzkostí. Všechno záleží na tom, jak to zvládnete.

Nechte dítě vědět: zuby nejsou jen nástroj na jídlo. Jsou část jeho těla. A jeho tělo je důležité. A vy jste tam, aby mu pomohli. Ne abyste ho přiměli.